logo firmy

Stříbro-všeobecné údaje

Stříbro, chemická značka Ag. latinský název stříbra je argentum, což znamená bílý. Pěkná barva, třpytivý kovový lesk, kujnost, snadná tavitelnost a další vlastnosti vedly k tomu, že se stříbro stalo velice oblíbeným a široce užívaným kovem.

Stříbro se vyskytuje v přírodě hojněji než zlato, a proto je jeho cena nižší, i když některými vlastnostmi zlato předčí. Je to například nižší teplota tání, takže se snadněji zpracovává, a také úžasná kujnost. Z 1 kg stříbra je možné vykovat drátek 2 km dlouhý a navíc ohebný a tvárný. Čisté, ryzí stříbro však nacházíme v přírodě vzácněji než zlato. Krystalizuje jako jemné chmýŕí v dutinách hornin, jindy se objevuje v podobě všelijak pokroucených drátků, vzácněji ve formě plíšků nebo hrudek. Stříbro se samozřejmě nevyskytuje pouze v ryzí formě - to je spíš výjimkou. V přírodě tvoří většinou tzv. stříbrné minerály ve kterých se nejčastěji pojí s jinými prvky v minerály. Obvykle se vyskytuje ve společnosti síry, arzénu, olova, mědi, někdy i zlata. Těžba stříbra má velmi starou historii. Jen zlato a měď byly objeveny a užívány dříve. První nálezy opracovaného stříbra jsou staré přes čtyři tisíce let. Ve střední Evropě začala těžba stříbra a jeho rud poměrně brzy. Podle pověstí bylo v Čechách stříbro dobýváno již od 7. století. Na saských rudných žilách, zejména v okolí Freibergu se těžilo od 12. století.

Skutečný rozvoj těžby stříbra v Čechách spadá do 13. a 14. století. Když král Václav I. povýšil roku 1249 Jihlavu na město, současně jí udělil zvláštní horní právo, které se stalo prvním horním právem na světe a později bylo základem mnoha jiných horních práv doma i za hranicemi naší vlasti. Dobývání stříbra hrálo v minulosti v naší zemi důležitou úlohu. Jeho těžba byla u nás velmi intenzivní. Bývaly doby, kdy Čechy patřily k nejbohatším zemím v Evropě a Kutná Hora proslula nejslavnějším a nejhlubším dolem na světě. V Jáchymové se razily stříbrné tolary, které právě tak jako kutnohorské groše něco ve světě platily! (Jáchymovský tolar dal jméno i americkému dolaru.)
O stříbrném bohatství příbramských rudných žil svědčí mimo jiné i krásny stříbrný oltář na Svaté hoře u Příbrami. Není jistě bez zajímavosti ani fakt, že v Příbrami bylo v roce 1875 poprvé na světě dosaženo na dole Vojtech kolmé hloubky dolu tisíc metrů. Tyto skutečnosti vyjadřovaly jasně před celým světem nejen mimořádné přírodní bohatství, ale také zdatnost a dovednost našich horníků.
Na Slovensku se soustředily hornické práce především do oblastí Banské Štiavnice a Kremnice.
V novověku nastal rozmach v těžbě stříbra záhy po objevení Ameriky. Nová a bohatá ložiska poskytovala až několikatunové valouny a pláty bílého kovu a všechno toto bohatství se dováželo do Evropy. Cena stříbra rychle klesala, což podstatně ovlivnilo dolování v celé Evropě, a kdysi bohatá báňská města rychle chudla. Hlavním zdrojem stříbra bylo Mexiko a Peru. Mexiko má velké zásoby. Od 16. století dodnes vyváží stříbro do Evropy. Nejvýznačnějším střediskem hornické a hutnické práce ve středním Peru.

Stříbro se stalo nejrozšířenějším platidlem, v některých zemích dokonce jediným např. v Číně. Vedle ražených mincí se zpočátku platilo kusovým stříbrem, pouze jeho váhou, a tyto kusy a kousky se podle potřeby krájely a sekaly — „rubaly". U staroruských národů daly tyto „rubané" peníze název i dnešním rublům. Podoba stříbrných (ale i zlatých) mincí se vyvíjela postupně. Zvyk zdobit rub mince, kde není vyražena nominální hodnota, se zpočátku omezoval jen na symboly státu, později se objevovaly i znaky mincovních měst.

Ještě jedné vlastnosti stříbra využívají lidé už od starověku a to stříbření vody.
Stříbro ponořené do vody vyvolává slabou chemickou reakci. Nepatrná příměs stříbrných haloidů vodu oživuje a dává jí i antibakteriální účinky. Tyto účinky stříbra se potvrdily už při tažení Alexandra Makedonského do Indie. V jeho armádě se šířily mnohé infekční choroby, které kosily zejména prosté vojáky, zatímco velitelé, pijící ze stříbrných pohárů, trpěli infekcemi mnohem méně. Ze stříbrných nádob se ve středověku získávala tzv. svěcená voda, i když její „výroba" byla navíc spojená s rituálními obřady. Oživování vody pomocí stříbra se využívá dodnes, např. v zásobách vody u zaoceánských parníků i v kosmických korábech. Stará tradiční metoda, kdy se voda uchovává buď ve stříbrné nádobě, nebo je do ní ponořen stříbrný předmět — nejčastěji lžička, se dodnes uplatňuje v mnoha rodinách, kde se ještě dbá na tradici. A od vylepšování vlastností vody stříbrem je už jen krok k medicíně. I některé moderní léky mají ve svém složení značné procento stříbra.
K dalším hodnotám stříbra patří i jeho typický zvonivý zvuk. Stříbrný zvonek je symbolem čistého jasného zvuku. Proto se také stříbro přidává do zvonoviny a rovněž některé strunné nástroje mají struny, v nichž je až 78 % stříbra.

Bílý zářivý lesk je další neocenitelnou vlastností tohoto kovu. Dnešní skleněná zrcadla bez stříbrného nátěru jsou nemyslitelná. Také veškerý filmový průmysl by se bez stříbra zhroutil. Nejnověji se tato vlastnost využívá v optice, kdy zatmívací skla se vyrábějí s příměsí stříbra, které na slunci tmavne a ve stínu bledne. Jen těchto několik příkladů svědčí o širokém uplatnění stříbra v našem životě, a proto není divu, že rok od roku stoupá jeho těžba, ale i spotřeba. Většinou se používá v elektrotechnice.
Škoda jen, že se původní barva i lesk na vzduchu rychle ztrácejí. Stříbro pozvolna žloutne, hnědne, až úplně zčerná, protože se povleklo tenkou vrstvičkou sulfidu stříbrného, argentitu. Stříbro vyniká nad všechny kovy tepelnou i elektrickou vodivostí. Samo o sobě je ovšem velmi měkké, proto se používají především jeho slitiny s jinými kovy a to mědí a zlatem. Pak je jeho použití dalekosáhlé.

Autor: Ivan Turnovec