logo firmy

Ema Destinnová

Slavnou sopranistkou před jejímž talentem se sklonil bez nadsázky celý svět. Když se do rodiny koncertní pěvkyně a bohémského mecenáše umění narodila Emílie Pavlína Kittlová, jenom největší optimista by jí tehdy předpověděl, že ve svých 21 letech bude přijímat ovace v berlínské Dvorní opeře za roli Santuzzy v Mascagniho Cavallerii rusticaně. Ač byla Ema nesmírně talentovaná, její talent ji vždy nestačil, aby měla cestu za úspěchem jednoduchou. Její hudební a literární cítění se snoubilo v odhodlané a plamenné povaze. Kvůli svému temperamentu nejspíš také neuspěla v konkurzu na místo zpěvačky Národního divadla. Možná k tomu přispěla i její notně extravagantní vzhled, kdo ví. Pravdou je, že angažmá našla až napočtvrté a to v berlínské opeře. Zanedlouho se zde proslavila a náklonnost jí projevil i císař Vilém II., který jí také jmenoval první dramatickým sopránem Berlínské dvorní opery. Každou další úspěšnou sezónou v Německu se Emin věhlas šířil stále dál po Evropě. Roku 1908 odjela na hostování do Národního divadla v Praze a zde exceluje ve Verdiho Aidě, také v Libuši a Miladě od Bedřicha Smetany.

Po desíti sezónách v berlínské opeře odchází Ema do londýnské Covent Garden, kde debutovala již v roce 1905 a to hned v titulní roli Madam Butterfly. V roce 1909 se tedy do Londýna vrací. Emmy Destinn je zde znovu opěvována a ocenila ji dokonce i královská rodina. Ema Destinnová měla neskutečný talent na jazyky a nedělalo jí problém hovořit plynně pěti světovými jazyky. Proto mohla směle koncertovat v Berlíně, Paříží, Londýně nebo New Yorku. V posledně jmenovaném městě se v zimě roku 1909 vystupuje v Metropolitní opeře společně s dalšími českými umělci pod vedením Gustava Mahlera. Americký ohlas byl velkolepý.

Emin věhlas před první světovou válkou byl velkolepý a mohla zpívat, ve kterémkoli slavném koncertním sále světa. Jedinou výjimkou byla Italská opera, do které si vždy skromná Destinnová netroufla po celý svůj život zavítat. V roce 1916, kdy Evropu nejhůře sužovala válka se vrátila do Česka, kde byla zatčena a internována na svém Jihočeském zámku ve Stráži nad Nežárkou. Za dobu nekončícího cestování a stálého vytížení velmi trpělo její zdraví.

Po světové válce zůstává již v Česku, aby si mohla léčit vysoký krevní tlak a potíže se zrakem. Zpívá však na domácích jevištích díla českých skladatelů. Svojí mezinárodní působnost uzavírá tam, kde se jí dostalo největšího uznání – v Londýně roku 1928.

Ema Destinnová zemřela o dva roky později na mozkovou příhodu ve věku 52 let.
Společně s dalšími slavnými představiteli našeho národa je pochována na Slavíně.

K zakoupení na objednávku v naší prodejně numismatiky a investičního zlata v Havířově, nebo z pohodlí domova v e-shopu námi prozovaného webu zlatobezdph.cz


Text: Martin Skřivánek – zlatobezdph.cz
Foto: ČM