logo firmy

Dukátová řada Staré pověsti české

Bivoj, Horymír, Chodové nebo Bruncvík, kdo by neznal slavné hrdiny pověstí Aloise Jiráska? Česká mincovna se nám je rozhodla připomenout v dukátové řadě Pověsti české. Jednodukát, dvoudukát, pětidukát ražené ze zlata v kvalitě proof můžete zakoupit jednotlivě nebo v sadě o celkové váze téměř dvou trójských uncí. Sadu obdržíte v nádherné dřevěné etuji.

Zatímco averzní strana každé medaile ztvárňuje jednu z Jiráskových pověstí reverzní strany celé dukátové řady jsou složeny z motivů pěticípých hvězd a trojice zemských znaků, ale pro každý dukát v jiném variantním řešení. Trojice českých zemských znaků a kompozice pěticípých hvězd připomíná začlenění České republiky do rodiny evropských národů.

Pověst o Bivojovi (1 dukát)

Postava siláka Bivoje nesoucího na zádech uloveného kance je v centrální kompozici zobrazena na averzní straně, lemována je nápisem nápis Dukát České republiky a krátkým vybraným úryvekem ze Starých pověstí českých – „Bohové Ti, i Tvé síle žehnali“. Na reverzní straně jednodukátu jsou hvězdy v opisu, uprostřed medaile je trojice zemských znaků vedle sebe, každý v obdélníkovém poli a letopočet emise 2011.
„Smělý pak lovec, jenž byl Bivoj, Sudivojův syn, rozkročiv se mrštil kancem vší silou přes hlavu před se, že až země zaduněla od toho pádu.“ Slavná postava pověstí Aloise Jiráska, udatný Bivoj, je nesmazatelně vryt do národního povědomí. Vždyť první písemnou zmínku o Bivoji a kanci máme z 16. století, kdy se o něm zmínil Václav Hájek z Libočan. Muž, který holýma rukama chytil kance „sekáče“, pustošícího celý kraj a jenž roztrhal nejednoho muže nebo koně, byl vladykou malé vesnice. Za jeho udatnost a neohroženost si ho kněžna Kazi vybrala za manžela.

Horymír (2 dukát)

Dominantu averzní strany medaile tvoří Horymír se Šemíkem při jejich slavném skoku z Vyšehradu, diagonální kompozici hlavního motivu doplňují nápisy Dvoudukát České republiky a úryvkem ze Starých pověstí českých „ Kmitli se povětřím jako pták“. Na reverzní straně dvoudukátu je trojice zemských znaků uspořádána v horní části medaile, dolní část doplňuje kruh sestavený z pěticípých hvězd, letopočet 2011 je umístěn uprostřed.

Horymír vladyka Neumětelský si cenil píle rolníků v polích víc než jeho kníže Křesomysl, který místo toho mnoho lidu ke kutání stříbra ponoukal. A tak stalo se, že Horymír se s horníky dostal do sporu. Horníci to těžce nesli a tak se stalo, že vypálili Neumětely, odvedli dobytek a odnesli všechno obilí, kterého kvůli touze po stříbru bylo v České kotlině nedostatek. Horymír utekl jen díky svému věrnému a rychlému koni Šemíkovi. V odpověď Horymír sehnal muže svého rodu a vydrancoval a pozabíjel téměř celou hornickou vesnici. Kníže Křesomysl sympatizující s horníky vyřkl nad Horymírem ortel smrti. Horymír nevzoroval, jen poprosil krále o laskavost – naposledy se chtěl projet na svém milém koni Šemíkovi po vyšehradském nádvoří, kníže mu tuto poslední kratochvíli povolil, ale nechal zavřít všechny brány vedoucí na hradní nádvoří. Horymír na Šemíkovi dvakrát objel cvalem celé nádvoří a pak znenadání skočil na val a přes cimbuří skočil do propasti pod hradem. Zatímco Horymírovi se dostalo od krále milosti za jeho hrdinství, Šemík několik dnů poté, co donesl svého pána bez úhony do jeho vesnice, zemřel. Horymír z veliké oddanosti k tomuto zvířeti, nechal Šemíka pohřbít do řádného hrobu za hradbami.

Chodové (5 dukát)

Hraničář Chod se psem je v kompozici averzní strany medaile posunut vlevo, aby zde bylo možné umístit úryvek „Cestu Šumavským hvozdem opatrovali Chodové“ a částečný opis textu Pětidukát České republiky. Na reverzní straně pětidukátu je trojice zemských znaků kompozičně rozložena po celé ploše medaile, v opisu doplněna hvězdami a letopočtem 2011.

České království se teprve vzpamatovává z třicetileté války a bitvy na Bílé hoře a západní Čechy musí čelit chodskému povstání. Chodové tito privilegovaní strážci hranic s německým Bavorskem, kteří se zodpovídali jen králi a byli tak ušetřeni roboty na panských statcích i vlastnictví kousku půdy je stavělo nad prosté rolníky. Tito hrdí hraničáři z nařízení císaře své postavení a privilegia naráz ztratili. Chodské pozemky a Chodové samotní byli prodáni do poddanství zemskému pánu Lomikarovi. Chodové však zorganizovali povstání, jehož vůdcem byl Jan Sladký Kozina. Povstání nemělo dlouhého trvání. Bylo silou rozehnáno, Kozina uvězněn a Lomikarem odsouzen k smrti oběšením. Ještě na popravišti však Lomikarovi předpověděl jeho osud slovy, Lomikare, Lomikare. Do roka a do dne zvu tě Lomikare na Boží súd., načež byl oběšen. Přesně po roce se Lomikar zrovna na hostině vysmíval Kozinovým slovům, když padl jako bleskem sražen k zemi mrtev.

Bruncvík (10 dukát)

Postavy Bruncvíka se lvem v centrální kompozici dominují averzní straně medaile, kolem nalezneme v částečném opisu Dukát České republiky a úryvek „Otec dobyl znaku orla, já lva chci dobýti“. Na reverzní straně desetidukátu je každý ze tří zemských znaků ve svém poli a pěticípé hvězdy v matovém pásu v opisu včetně letopočtu 2011.

Osud knížete Bruncvíka syna Žibřidova nebyl nijak šťastný. Za vše mohlo jeho značně ukvapené rozhodnutí přidat do svého erbu, která se nyní honosila otcovou orlicí i lva. Proto se rozloučil se svou ženou Neoménií a s třiceti věrnými rytíři se vydal na dalekou cestu za hledáním činu tak chrabrého, aby si znak lva zasloužil. Po putování, které by ani bájného Oddysea nezanechalo bez úhony, se ocitl jako poslední přeživší člen výpravy na záhadném ostrově, na kterém narazil na soupeřícího draka se lvem. Uvědomujíc si skvělé příležitosti, draka přemohl a tím si vysloužil přátelství lva. S jeho pomocí se vrátil po dlouhém putování domů přímo na svatební hostinu své ženy Neoménie. Odbojného ženicha s jeho družinou za pomoci svého věrného přítele lva všechny pobil a nastolil v celé zemi pořádek. Od té doby se na vratech všech jeho hradů skvěl erb lva červeně orámovaný.

Text: Martin Skřivánek-zlatobezdph.cz a ČM
Foto: ČM