logo firmy

Hrad Loket

Tento měsíc série významných českých hradů a zámků pokračuje rovno dvěma dalšími hrady. Dnes nás bude zajímat hrad Loket, oblíbený Karlem IV. nebo německým básníkem J. W. Goethem.

Hrad můžeme najít v západních Čechách nedaleko Karlových Varů. Tyčí se na skalnatém návrší nad meandrem řeky Ohře. Podle něj také dostal hrad i město své jméno, meandr totiž svém tvarem připomíná mohutný ohnutý loket. Tento strategický bod byl již ve 13. století dobře opevněn, stavitelům velmi pomohla úzká šíje, kterou vykrojila řeka a vytvořila tak lehce ubránitelné předmostí před samotným hradem. Jako hraniční pevnost Loket chránil především před pronikáním německých záborový úředníků na území království. Loket nejen, že byl hraniční pevností, Václav I. na něm hojně přijímal zahraniční delegace mezi nimiž byl dokonce i římský císař Konrád. Oblibu neztratil ani za Lucemburků ačkoliv v jejich době se hrad stal dějištěm politických intrik státotvorného významu. Ukrývali se zde totiž Eliška s jejím synem Václavem, později známý jako Karel IV., Eliška a část české šlechty chtěli dosadit na trůn tříletého Václava místo jeho otce Jana Lucemburského. Když se Jan dozvěděl, kde se Eliška s Václavem ukrývají, hrad se svými jednotkami obklíčil a násilím si vymohl vstup. Elišku za trest poslal na královniny úděly na Moravě a Václava na tři roky uvěznil na Lokti.

Karel IV. si hrad i přes strasti, které zde prožil v dětství, oblíbil a zařadil ho dokonce do seznamu nezcizitelných hradů, ke kterým patřil i Karlštejn, v rámci návrhu nového zákoníku Majestas Carolina.
V průběhu husitské revoluce se stal Loket jednou z opor císaře Zikmunda. Své kvality dokázal, když odolal dvěma obléháním husitů v letech 1420 a 1427. Ironií je fakt, že v roce 1429 dobili hrad loketští měšťané, když se rozepře mezi městem a hradními přiostřily. Zikmund byl nucen zastavit hrad Kašparu Šlikovi.

Hrad během třicetileté války ztratil svůj význam zejména kvůli dvěma morovým ranám, které se přes Loket přehnaly. Hrad se pozvolna změnil na vězení. Z omšelé, polorozbořené provinční pevnosti, která brzy po zavedení vězení ztratila punc panského sídla, se ještě jednou stalo zajímavé místo. V 19. století si ho totiž německý básník J. W. Goethe. Možná v něm viděl romantický ideál středověké citadely, faktem zůstává, že se sem Goethe opakovaně vracel.
Averzní strana medaile zachycuje vysoký horizont hradu tak, aby boční pohled na něj půdorysně odpovídal tvaru lokte ruky, která je umístěna kompozičně pod něj. Jde o hlavní symbol hradu i města. Tento tvar ještě umocňuje netradiční umístění textu na medaili v pravém úhlu – ve tvaru lokte.
Podobně netradiční je i řešení písma na reverzní straně medaile – tvoří nerovnoběžný opis, tentokrát ve tvaru erbu.

Na reverzní straně medaile byl použit nejstarší výchozí symbol Přemyslovců, erb s motivem plamenné černé orlice. Orlice je symbolem panovnické moci. Orlice v plamenech pak značí výsadu panovníka, právo ohlašovat svůj příjezd na říšský sněm zapálením vesnic v okolí města sněmu. Na medaili je charakteristická černá barva orlice znázorněna jejím obrysovým plastickým pojednáním, aby její tělo bylo temné leskem úrovně podkladu.

Text: Martin Skřivánek a ČM
Foto: ČM